Karcher - Amasoma 14 : 2
Přáteláček je za námi a já jsem tentokrát hodnocení zápasu přenechal samotným hráčům z obou mužstev. K rozhovoru jsem pozval hráče Koldu z Karcheru a hráče Poldu z Amasomu. Uvádím pouze přezdívky, protože je stejně neznáte. První otázku jsem jim položil ještě před zápasem:
Jak jste se připravovali na zápas a co od něho očekáváte?
Kolda: No tak určitě, my to berem jako ocenění, že si nás vybrala právě Amasoma pro přípravu před jejich nastávající sezonou a chceme hrát hokej.
Polda: No, co říct, přišli jsme vyhrát. Vyhrát chce Honza, Křivi, Buby. Vyhrát by chtěl i Efendi.
Jo a vyhrát chce i gólman a ostatní.
I Dudy chce vyhrát.
Takže, motivace by byla. A po velmi vyrovnaném zápase jsem je pozval znovu a položil další otázky.
Takže, jak to vidíte teď po zápase?
Kolda (Karcher): No jak jsem říkal, přišli jsme hrát hokej. Báli jsme se, že kluci vytáhnou pálky a budou to do nás pálit, naštěstí byli umírněný. Dali jsme do toho srdíčko a jeli. Sem tam to spadlo a tak jsme vyhráli. Bylo to těsný, ale je to tu.
Polda (Amasoma): No víš co, byl to podraz - my jsme zvyklí na jinej terén. Tady to klouzalo jak sviňa a místo čtyř met tady byly jenom dvě. No a než jsme se vzpamatovali, začali po našem gólmanovi pálit. Von je teda zvyklej chytat nadhozy, ale tohle bylo moc. Pak jsme zjistili, že se dá hrát i tady, ale to už byl soupeř v laufu a nemohli jsme to v poslední minutě už otočit.
A co góly? Nebylo jich nějaK moc?
Kolda: No tak určitě, vychází to asi jeden gól na jednoho. Ale víš co, někteří od nás jsou prostě sobci a dali víc gólů, než je průměr na jednoho. Jenom náš kapitán jich dal snad 15. (jenom 5 - poznámka autora). No a to pak není fér. Jsou i hráči, kteří nedali ani jeden. A jak Ti k tomu přijdou?!
Polda: No mě se zase nezdá, že by jich bylo moc. Jak říkám nebýt gólů, tak to bylo vyrovnaný. Například přesilovek jsme hráli mnohem víc - a proč tohle nikdo nepočítá? Navíc soupeř měl hráče, kteří byli na ledě skoro pořád. Například číslo 7 - ten prasil neustále, číslo 25 a 14 - ti tam byli snad furt. Měl jsem dojem, že jakmile vjeli na střídačku, hned byli zase na ledě.
A co odveta? Bude někdy?
Kolda: No tak určitě. My se výzvy nebojíme, Kluci sou fajn, nebrečej, neprasej, prohrávaj. Takže jo.
Polda. No jak říká soupeř, my se taky výzvy nebojíme, akorát nevim, co budou s těma bruslema dělat na trávě a na písku. A s těma jejich zahnutejma pálkama taky nic moc.
Kluci, díky za rozhovor a čus.
Kolda: Čus vole.
Polda. Vodpal.